Moje tříměsíční stáž v Barceloně

O rok později stojím na letišti s kufrem v ruce a loučím se na několik týdnů s mými nejbližšími. Nebudu lhát, bála jsem se letět do neznáma. V tu chvíli ve mně probíhaly různé emoce. Strach či nervozitu moje nadšení stejně překonalo. Možná jsem si zpočátku neuvědomovala, že opravdu letím. Až když letadlo začalo pomalu vzlétávat, začalo mi to celé docházet.

První dva týdny v Barceloně pro mě byly těžší. Byl to takový přelom, změna. Máte strach, ale nesmíte si s tím lámat hlavu, naopak čelit tomu a užívat si. Práce v hostelu mě bavila. Nebylo to nic náročného, a tak máte čas si povídat se svými kolegy, kteří byli opravdu vstřícní a vždycky nám pomohli. Nejvíce mě však bavilo potkávat nové lidi, za každým člověkem je  jeho vlastní příběh, někteří Vám ho i řeknou. Pamatuji si na jednu slečnu z Ukrajiny. Vyprávěla mi, jak se kvůli válce odstěhovala od rodiny a rozhodla se začít žít svůj život jinak, proto se odstěhovala do Barcelony.

Život v Barceloně je naprosto odlišný od toho u nás. Všichni se usmívají, když jdete do obchodu, tak Vám každý prodavač popřeje pěkný den. Někteří si s Vámi i popovídají, odkud jste a jak se máte. V ulicích to žije, potkáváte hudebníky, tanečníky. Lidé tam žijí svoje životy.

Stáž mi dala nejen zážitek na celý život či nové zkušenosti, ale i seberozvoj. Měla jsem čas přemýšlet nad sebou. Díky Barceloně jsem si uvědomila spoustu věcí. Například to, co v životě chci a za čím si chci jít. Mohu říct, že jsem na sebe pyšná. Byla to taková životní výzva a celá nová kapitola. Jsem ráda, že jsem to mohla podstoupit.

Barča Zichová, studentka 2. ročníku