Trading Centre
Soukromá střední odborná škola, Litomyšl
SOBOTA
Se studentkami se před devátou setkáváme u budovy TC. Chvíli nato dorazí autobus maďarské společnosti.
Řidiče pozdravím v jejich mateřštině "jó napot", protože jsem si pozdrav těsně před Litomyšlí "vygooglila v translatoru". Zaradují se a spustí na mě maďarsky "Bécs? Bécs" Krčím rameny a ptám se : "Englisch? Deutsch?" Řidiči se smějí od ucha k uchu a hlásí: "Mimik, mimik.." Nakonec používám překladač na každou větu, kterou jim chci sdělit, abychom si mohli být jisti, že si rozumíme.
Z Litomyšle míříme do Prostějova, kde se k nám přidají stážisté z polytechnické školy, kteří také v rámci Erasmu + jedou coby automechanici spravovat převodovky, měnit motorový olej nebo kola osobních aut do Milána.
Do vídeňského hostelu Hütteldorf dorazíme kolem půl třetí. Jsou tu pro nás připravené "lunchpakety". Rozdělíme si je a jdeme se ubytovat. Společné dívčí pokoje jsou malé. Při pohledu na ně je jasné, že jsou plánované opravdu jen na přespání. Proč tam být přes den, když to není nutné?!
Na recepci hostelu nás vedle jídla čekaly i jízdenky na MHD. Dáme si proto hodinu na odpočinek a pak vyrážíme k metru. Směr? Prater!!! V zábavním parku stihneme horskou dráhu, vodní skluzavku, dům hrůzy, ale taky Prater Tower - největší "řetězák" na světě, což je vidět na našich fotkách a videích. Cestou zpět se stavíme na kávu a horkou čokoládu. První zážitky z Vídně sdílíme na sociálních sítích.
Pro mě bohužel končí sobota zjištěním, že jsem kartáček na zuby nechala doma v koupelně.
NEDĚLE
Postele jsou příjemně pohodlné, noc klidná. Snídáme v devět "all you can eat". Na nebi se honí mraky, což není pro venkovní aktivity příznivé, proto navrhnu návštěvu galerie Albertina. Cestou k ní stihneme udělat fotky barokního chrámu Karlskirsche, vídeňské opery i protilehlého hotelu Sacher. Obrazárna Albertina je studentům do 19 let přístupná zdarma. Obrovská výhoda pro mladé, kteří chtějí na vlastní oči vidět Pabla Picassa, Claude Moneta, Edvarda Muncha, Gustava Klimta, Františka Kupku, Joana Miró, Marca Chagalla a jiné.
Za dvě hodiny už kráčíme po sluncem zalitém "Stephansplatze". Je čas na rozchod.
Toužím koupit si zubní kartáček. Překážkou je skutečnost, že v neděli mají rakouské obchody až na výjimky zavřeno. Naštěstí najdu otevřenou Billu. Kolem lahví se sirupem z kokosových květů, oliv, sklenic nakládaných sušených rajčat spěchám do oddělení drogerie. Regály se zubními pastami, kartáčky, šampóny jsou schované za roletou. S otazníky v očích se obracím na personál, který mi vysvětluje, že kartáček na zuby mi v neděli prodat nesmí. Zakázáno zákonem. S očima v sloup odcházím pro kokosový olej a himalájskou sůl. Evidentně nastal správný okamžik, kdy mám vyměnit klasiku za alternativu.
Náladu mi zvedne nápad děvčat strávit dnešní odpoledne v nejstarší ZOO na světě, která se loni stala i nejlepší evropskou zoologickou zahradou a leží několik stovek metrů od pohádkového Schönbrunnu. Jedeme tam.Plní se mi sen . Vidím na vlastní oči pandy velké.
Kolem šesté se vracíme do hostelu. Nachozeno máme 13 kilometrů. Podle opálených tváří je znát, že odpoledne bylo slunečné, a podle rozcuchaných vlasech na fotografiích lze poznat, že pořádně foukalo.
Při zpáteční cestě už v metru sdílíme nedělní zážitky na sociálních sítích.
Ovšem trojice děvčat chce ještě jednu procházku. Prvním cílem je obří kolo "Riesenrad" v Pratru. Vídeň je již zahalená v temném rouchu noci, které zdobí světla zábavního parku, svit pouličních lamp. Holkám se ještě nechce zpět. Dojedeme na ostrov v Dunaji - Donauinsel - a zdejší procházkou zvýšíme počet nachozených kilometrů na 16. Těšíme se do postele a jsme zvědavé, co přinese první den nového týdne.
Marie Janoušková
