Rok plný štěněčí lásky

Zhruba před rokem mne požádal student naší školy, Daniel Tomek, zda bych do školy nepřijala "novou žákyni" -  malou fenku labradorku jménem Beea, která by se zde po Danově boku socializovala, aby mohla být vodícím psem. Nikdo ze spolužáků nebyl proti, nikdo neměl alergii na psa, tak bylo jasné, že tuto smysluplnou činnost podpořím. Dan si byl vědom toho, že svěřené něžné klubíčko během krátké doby vyroste v dospělého psa a jednoho dne odejde pracovat k nevidomému člověku. S tímto záměrem Beeu také přijal. 

Vychovat z osmitýdenního uličnického štěňátka kultivovaného tvora, schopného po roce absolvovat speciální výcvik na asistenčního nebo vodícího psa, je úkol velmi zodpovědný a ne zrovna jednoduchý. Během zhruba deseti měsíců si štěně musí osvojit nejen nezbytné hygienické a sociální návyky, základní poslušnost a chování na veřejnosti i v interiérech mimo domov,  ale i vzornou chůzi u nohy na obojku a na ohlávce, cestování dostupnými dopravními prostředky a základy aportování.

Zažili jsme s Beeou rok plný štěněčí lásky a vzájemného růstu a potom nastal čas loučení. Byl to pro nás emotivní moment, protože se stala neodmyslitelnou součástí naší školy. Její hravost a energie nás všechny inspirovala a poskytovala nám radost a povzbuzení. Popřáli jsme Beee vše nejlepší na její cestě vpřed a věříme, že se jí bude dařit a že zvládne všechny výzvy, které před ní leží. Její příběh bude pokračovat a my jsme hrdí, že jsme mohli být součástí jejího života.

Nyní s velkou radostí oznamujeme, že Beea úspěšně prošla zdravotními i povahovými testy a za pár měsíců už bude vodit slepého člověka!

Ing. Ivana Zemanová