Praha a Rusalka

Do našeho hlavního města jsme dorazili kolem 10:30. Příjemným turistickým tempem jsme prošli Václavské náměstí, kolem Národního divadla na Kampu a dále na Malostranské náměstí. Po krátkém odpočinku jsme Nerudovou ulicí vyšlapali na Pražský hrad. Vedro bylo sice všudypřítomné, trudnomyslnosti jsem se ale úspěšně ubránili. Paní učitelka Chorvátová nás všechny infikovala svou dobrou náladou a elánem a co se týká literárních a historických informací, dávkovali jsme je v rozumném množství. Čas po rozchodu na Staroměstském náměstí pak každý vyplnil svou vlastní aktivitou.

U Národního divadla jsme se sešli v 18.00 hodin.  Převlékli jsme se do společenských šatů a z obyčejných turistů se rázem stali dychtiví kulturní nadšenci. Usedli jsme do 2. galerie, odkud jsme měli krásný výhled nejen na celé jeviště, ale také na orchestr i diváky pod námi. Společně jsme prožívali příběh vodní víly, Rusalky, která se naneštěstí zamilovala do prince, smrtelníka. Nádherná hudba Antonína Dvořáka nás přenesla do podvodního světa, luk a královského paláce. Operní tóny v některých z nás rezonovaly i při přesunu na nádraží, kdy jsme mohli ještě nasát atmosféru noční Prahy.

Z mých myšlenek mě vytrhují nadšené hlasy. „Vlak odjíždí za 5 minut ze 4. nástupiště.“ Ze všech jako by spadla únava a za chvilku usedáme do našeho vagónu. A já si říkám, že jsou sice všichni unaveni, ale snad také spokojeni.

Mgr. Marie Pecháčková