Osvětim pohledem studenta

20.11.2015 | Ing. Ivana Zemanová

Pokud se člověk vydá na dějepisnou exkurzi do Osvětimi, zjistí, stejně jako my, že se toto pojmenování používá souhrnně pro dva bývalé koncentrační tábory – Osvětim a Březinka.

Při příjezdu do Osvětimi mi na první dojem připadlo , že to nebude tak hrozné, jak všichni říkali. Budovy byly opravené, cihlové domy tu stály místo nízkých vlhkých dřevených chatrčí, ve kterých opravdu přebývali vězni . Při představě, že v tomto koncentračním táboře zemřelo 1 300 000 lidí, se nám tajil dech, ale kdyby měl tábor zcela původní ráz, působilo by nás prostředí ještě emotivněji.

Neuvěřitelné mi přišlo množství lidí, kteří šli rovnou do "sprchy". Až 70% . Nepochopitelné mi přišlo, jak mohl SS-Mann vlastníma rukama utopit dítě v nádobě s vodou, malé nevinné dítě...Napadly jen dvě možnosti, jak si jeho čin vysvětlit. Buď byl někým vydírán, nebo to bylo vraždící monstrum. Dále mi přišlo neuvěřitelné, že v okolí tábora žili lidé , aniž by vůbec tušili, co se v táboře děje. Při spalování těl vznikal neuvěřitelný zápach a hustý dým, a přesto nikdo nic nevěděl. To mi přišlo zarážející. Série šokujících zážitků a informací o životě v koncentračním táboře však pokračovala dál. SS-Manni holili hlavy ženám, můžům i dětěm a z jejich vlasů potom vyráběli koberce, hromada 70 000 párů bot, kufrů a stovky fotek k smrti vyděšených lidí...

Když jsme přejeli Březinky, věděl jsem už od prvního okamžiku, že přijde ještě něco horšího než v prvním táboře. Na stěnách nevisely fotky. V místnostech byl pouze cítit odporný vtíravý zápach. Ze stěn vyzařovaly hrůza, strach a bezmoc.
Šli jsme i cestou smrti, kudy opravdu chodili vězni jako zvěř na porážku, vedoucí k pomníku, který je tvořen plochou vydlážděnou miliónem kostek, jež mají připomínat židovské oběti. Přišlo trochu nefér, že ctí jen jejich památku, jelikož v koncetračním táboře neumírali pouze Židé...

Byla to asi nejlepší exkurze v mém životě. Návštěva takových míst donutí člověka zamyslet se, čeho všeho jsou lidé schopni. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. Byl to velmi hluboký zážitek.

Jiří Fabián, 2. ročník