Pozdrav od Nikči z Barcelony

V okamžiku, kdy jsem se ocitla na letišti a loučila se se všemi s myšlenkou, že se ke nim vrátím až v prosinci, jsem o sobě začala trochu pochybovat a přemýšlet, jestli jsem se nepřecenila. Po prvním měsíci mohu říct, že tomu tak není. Měla jsem to štěstí, že první dva týdny v Barceloně jsem byla ubytovaná v residenci, kde bylo o vše postaráno. Jídlo bylo vždy na talíři a jediná moje starost byla se včas dostat na metro, abych nepřišla pozdě do zaměstnání, které mi bylo přidělené.

Pracuji v centru v hostelu, kde nás velmi rychle přijali mezi sebe a protože zde pracují lidé jen o pár let starší než já samotná, je stále o čem si povídat. Zajímavý fakt - ani jeden zaměstnanec není španělské národnosti, tudíž si navzájem máme stále co vyprávět. Po dvou týdnech nás ale přemístili do čtvrti, kde jsme předtím ještě s Baruš nebyly. Měly jsme strach, protože jsme jsme měnily naši čtvrť, která byla plna krásných vil a kde všichni byli moc milí, za takzvaně “normálnější“ čtvrť, kde jsme poznaly pravou Barcelonu. V našem nynějším ubytování už je opravdu vše na nás. Z připravených snídaních na stole, obědů v lednici a teplých večeří v jídelně se stal nákup, který máme připravený před dveřmi každý čtvrtek a přemýšlení, co z daných surovin můžeme uvařit za obědy na celý týden. Za mne je toto mnohem lepší, nejen, že nabudeme zkušeností v jazyku, znalosti kultury jiné země nebo praxe v našem oboru, ale díky práci se posuneme i v osobním rozvoji a v životě samotném. Vždy jsem byla zvyklá přijít domů ze školy a na plotně bylo navařené jídlo, prádlo bylo vyprané, nádobí se stačilo naskládat do myčky a toto vše jsem brala automaticky. Nádobí za nás nikdo neumyje a ani nenavaří.

Přes víkendy chodíme dívat na různé památky, ale naše nejoblíbenější aktivita je navštěvování místních kaváren a přitom probíráme, co se přes týden stalo. Celý první měsíc mi utekl a musím říct, že se mi tu opravdu líbí a těším se, co nás ještě příští dva měsíce čeká. Tuto příležitost bych za nic nevyměnila a jsem opravdu vděčná, že zrovna já měla toto štěstí si vyzkoušet život tak trochu jinak i v takto mladém věku. Je to zkušenost, která mi jistě ovlivní život do budoucna.

Posílám mnoho pozdravů. 
Nikča