Ve Španělsku totiž stále platí nošení roušek v dopravních prostředcích. I když je pátek třináctého, naštěstí se nám nic strašného nepřihodilo. Čas tu plyne tak nějak pomaleji. Vlastně ho ani moc neřeší, snídaně, kterou očekáváte na sedmou hodinu se teprve chystá, my nestíháme vypít horké kafe a sníst teplé pečivo. Běžíme na metro, abychom zjistily, že nám právě ujelo, čekáme na další a pak běžíme dál. Všichni na ulici na nás divně zírají. Jsme jediné letně oblečené a spěcháme. Když si dáváme svačinu, ostatní teprve snídají. A když chceme přejít ulici, musíme jít zásadně na červenou. Večer jsme unavené z práce i z celodenního chození, tady to ale teprve ožívá. Párty až do ranních hodin tu jsou každý den. Ještě, že bude víkend a my se můžeme přizpůsobit pomalému tempu španělského života.
Libuše Andrlová